Tak zase na sever! Vyrážíme na zimní putování krajinou dalekého severu. Čeká nás pravé LAPONSKO, oblast za polárním kruhem na finsko-norském pomezí, kde dávají polární lišky dobrou noc. Hetta (Enontekio) nás uvítala mrazivým ránem. Na teploměru je -35, my si vyzvedáváme svá zavazadla před malou letištní budovou a nasedáme do taxíku, který nás odveze na výchozí bod naší polární expedice, kousek za Nunnane. Tady se na týden loučíme s civilizací a vydáváme se do divočiny. Batohy na záda, upínáme sáně, na kterých máme zbytek vybavení, a vyrážíme. Zprvu je hej, jdeme po skůtrovce, ale brzy ji musíme opustit a začíná boj s hlubokým sněhem. Dokonalý prašan se třpytí ve slunci, akorát je toho prašanu hodně bezedná vrstva. Backcountry lyže jsou účinným pomocníkem, ale i tak prorážet cestu sněhem se sáněmi za zády je fuška. Střídáme se v čele a s pomocí navigace nacházíme cíl první etapy, dřevěnou chatu Kalmakaltio. V chatě je -15, zatápíme v kamnech a brzy je v chatě příjemně teplo. Chaty v divočině ve Finsku jsou skvělé, mnoho z nich je otevřených každému, nabízí přístřeší, dřevo v dřevníku, které si každý naštípá, jednouché palandy, na kterých se dá na karimatce a ve spacáku přespat, někdy je v chatě i plynový vařič. V chatách není elektřina, ale posezení večer při svíčkách je hodně velká romantika! Naše cesta liduprázdnou krajinou vedla přes zasněžené kopce a mokřady, přes zamrzlá jezera i nezamrzlé potoky a skrz řídké i takřka neprůchodné březové a borové porosty. Počasí nám připravilo pestrou nabídku, od velkých mrazů a slunce až po vichřici a husté sněžení. A v noci se občas ukázalo nádherné nekonečné hvězdnaté nebe a polární záře tančící nad námi v nádherných kreacích.