Zimní výpravy na sever se pro mě pomalu stávají návykovou záležitostí. Letošní výprava mířila vysoko nad polární kruh do Laponska, do oblasti na pomezí Finska, Norska a Švédska. Cesta autem do této odlehlé části Skandinávie trvala dva dny. Výchozím bodem lyžařské výpravy byla osada Kilpisjärvi na břehu velkého jezera. Odtud jsme podnikli 6-denní pouť na nejvyšší vrchol Finska, Halti (1 324 m), a zpět do Kilpisjärvi, celkem okolo 115 km. Dalším výrazným orientačním bodem viditelným na hodně dlouhou vzdálenost, byla posvátná hora Sámů, Saana (1 029 m), která se tyčí nad Kilpisjärvi.

Jedinou civilizační vymožeností na cestě byly dřevěné chaty, ve kterých si lze zatopit v kamnech, přespat na palandě, uvařit na plynovém nařiči nebo na kamnech. Dřevo je k dispozici v dřevníku u chaty, voda se získává ze sněhu, výlet do kadibudky, vesměs poměrně dost vzdálené od chaty, je zejména v mrazivé noci dost silným zážitkem. Vše potřebné si každý nese v batohu na zádech. Letos bylo velmi mrazivé počasí, teploty se nad 20 stupňů dostaly jen výjimečně, naštěstí bylo hodně slunečno a nebyl silný vítr. I tak jsem ale použila veškeré teplé vybavení, dokonce i mohutné polárnické péřové rukavice, ty se hodily zejména při dlouhatánském sjezdu mrazivým podvečerem z vrcholu Halti do chaty pod Halti.

Pro fotografa to byly dost vražedné teploty, plně nabitá baterie indikovala v té zimě stav vybití témeř okamžitě, takže bylo nutné mít ji v teple a dát jí do fotoaparátu až při focení. Severská horská krajina bez viditelné vegetace s dalekými modrobílými výhledy je neodolatelně krásná, někomu se možná zdá jednotvárná, ale pro mě bylo težké ukáznit se a nezastavovat kvůli focení na každých pár metrech. A ještě jedno pozitivum měla letošní akce, a to skvělou partu lidí, se kterými bylo hodně veselo a dobře. Tak třeba zase za rok někde na severu!