Skandinávie opět a znovu! Po dvou letech covidového půstu opět vyrážíme na milovaný sever. Naším cílem byly hory za polárním kruhem v oblasti, kde se nachází nejvyšší hora Švédska, Kebnekaise (2 096 m). Prošli jsme z Nikkaluokty okolo masivu Kebnekaise, napojili jsme se na slavnou trasu Kungsleden, za pár dnů jsme z ní odbočili směrem k norským hranicím, od horské boudy Karpel jsme se vydali neznačenou trasou mezi horami a po třech dnech jsme se napojili na cestu směřující k horské chatě Abiskojaure. Odtud jsme došli do cíle naší pouti, Abiska.

Putovali jsme 11 dnů, ušli přes 150 km, což nám umožnilo nehonit se a mít čas vnímat všechnu tu nádheru kolem, kterou snad alespoň trošku přiblíží fotografie. Podařilo se nám sbalit se tak, že naše batohy včetně jídla na 6 dnů vážily pouze okolo 10 kg, jídlo jsme si pak dokoupili na dvou horských chatách, které byly na naší trase. Horské chaty švédského turistického svazu mají skvělý systém, ve většině z nich lze zakoupit jídlo, plynové bomby nebo základní hygienické potřeby, za poplatek lze využít kuchyň popř. i sušárnu, i když člověk v chatě nespí, což byl náš případ. Pokud je venku pár stupňů nad nulou a prší, je to vítaná možnost, jak si udělat přestávku v teple a suchu. Chaty v této oblasti jsou bez elektřiny, voda se bere z jezera nebo potoka, dřevo je k dispozici v dřevníku. A v horách není mobilní signál, takže si člověk báječně odpočine od této jinak skvělé vymoženosti. Mapy fungují i offline a kvůli bezpečnosti si lze vzít satelitní telefon.

Severní krajina je pro mě krásná v každém počasí, a že si nás letos vyzkoušelo z odolnosti vůči větru, vodě i zimě! Přesto se člověk neubrání na konci své pouti dojetí, chtělo by se jít stále dál a dál. Tak třeba brzy zase někde na severu!